Klam

Tříští se bublina, k(l)am – jsi mě zavřela. Rozsypal se svět, pouhý předmět… Poplašný zvon nevydal tón, i ten se tě bojí, zavřený v hrudi. Na dotek konečků roztřesených prstů, i slov nevyřčených, myšlenek – těch zavržených – zůstala prázdnota. Temné místo v rohu sálu, kam nedohlédneš z parketu. Všichni tančí dál – kvůli mně, nikdo nepřestal… Tak proč myslet víc na zapálenou svíc, zhasni ji úplně! Nenech se tu krčit – mě. Vedle všech uhlíků, jímž tvůj oheň vzal sílu, zabij mě spíš! Pro malou šedou myš nikdy nikdo netruchlí…

Read More