Střípky…

Její slova nejsou nutná. Zastavila mě jediným dotekem. Letmým na mé ruce a to stačilo k tomu, abych zůstala stát. Přitiskla se na má záda a vnořila obličej, který jsem znala nazpaměť, do vlasů. Slyšela jsem, jak dýchá. Cítila jemné šimrání na šíji. Ruce položené kolem mých beder, z prstů utvořené vězení pro ty mé. Stála jsem nehybně, čas plynul rychle nebo pomalu, jen tak, kolem nás. Nenásilné obětí a přesto když jsem se chtěla pohnout, zesílila stisk. Nehty přejal po kůži na zápěstí, přesně v místech, která mě vzrušují. Otřela se nosem…

Read More