Kdybych mohla…

Miluju její vůni. Její dech na krku, když se ve spánku přetočí, zaboří mi nos do vlasů a ruku volně položí kolem mého pasu. Jen tiše dýchá. Vždycky doufám, že má hezké sny. Že ji zrovna v téhle chvíli netrápí noční můry. Věřím, že v ten okamžik jsem někdo, kdo je jako rytíř na bílém koni  a dokáže je zahnat. Miluji se jí dotýkat. Hladit ji po bílé tváři a jemně přejíždět po rtech, jenž jsou zapovězeny polibkům. Probírat se dlouhými vlasy a pročesávat je prsty. Někdy si přeji, abych ji je…

Read More

Chci být jenom tvoje

Postel tiše zasténala, když jsem dopadla zády do peřin. Znovu zaskřípala, když mi zaklekla mezi nohy a nekompromisně je od sebe odtáhla. Srdce tlouklo na maximum a na něžnosti nebyl čas. Byla jsem až příliš rozrušená na to, abych vnímala její prsty. Její teplé dlaně. Toužila jsem po tom, aby mě udržela při vědomí. Ostré nehty, kterými mi přejela po citlivé kůži na stehně, byly ty pravé impulsy k hlasitému výkřiku. „Jak moc rychle to chceš?“ zeptala se a o vyschlé rty mi otřela vláčnou náhradu mužského penisu. Neodpověděla jsem. Jen…

Read More

Střípky…

Její slova nejsou nutná. Zastavila mě jediným dotekem. Letmým na mé ruce a to stačilo k tomu, abych zůstala stát. Přitiskla se na má záda a vnořila obličej, který jsem znala nazpaměť, do vlasů. Slyšela jsem, jak dýchá. Cítila jemné šimrání na šíji. Ruce položené kolem mých beder, z prstů utvořené vězení pro ty mé. Stála jsem nehybně, čas plynul rychle nebo pomalu, jen tak, kolem nás. Nenásilné obětí a přesto když jsem se chtěla pohnout, zesílila stisk. Nehty přejal po kůži na zápěstí, přesně v místech, která mě vzrušují. Otřela se nosem…

Read More

Síla ženských srdcí

Dvě dámy spojily své nádherné hlasy a vyslaly záhadnou postavu v protiradiovém obleku do zničené atomové elektrárny. Bolest, utrpení, pustá poušť bez jediného stébla trávy či náznaku života. Otisky gumových holínek v horkém písku. Naděje v podobě ocelového předmětu, do kterého s eopírají žhavé paprsky slunce…

Read More

Má bohyně

Jako bohyně země věčného ledu ležela na lůžku, halená jen svými vlasy. Dlouhé a pevné jako koňské žíně severských fjordů. Tvořily kolem její nádherné tváře vlny oceánu v hluboké tmě. Ústa lehce pootevřená, odhalující drobné bílé zoubky a oči zavřené, aby se smrtelník mohl jen dohadovat, jakou barvou oplývají. Štíhlý krk a ramena zabořená v hebkých nadýchaných peřinách. To dokonalé tělo pokryté jemnou kůží, mazlící se s polštářky prstů, když po ní projíždíte. Jen málokdo se jí tam může dotýkat. Ochutnat ji rty a nasávat její vůni. Dlouhé paže rozhozené kolem hlavy, uvolněná…

Read More

V bouřce

Probírala jsem se hebkými prameny, abych odhalila bílou kůži na šíji. Pod rty horká a voňavá. Tak jak její vlasy. Krásná ramena s jemnou pokožkou, o kterou se můžu otírat špičkou nosu a jazykem se ubezpečovat, zda je slaná či sladká. Voní… Hebká… Uhýbám pohledem, aby mě letmé linie jejich ňader, prozrazující se ve výstřihu nerozptylovaly. Takhle skryté a chráněné před mými ústy jsou neuvěřitelně přitažlivé. Tak jako její ploché bříško, kde se toulá moje dlaň. Jsem nedočkavá… Prsty škrtící dvě vrstvy prádla. Dvě gumy, které mi brání narazit na první…

Read More

Otevři oči, Danny!

„Ještě jsi v posteli?“ zasmála jsem ve dveřích a odhodila batoh na zem. „Víš, že jsi horší než lev? Ten prospí dvacet hodin denně…“ Kolenem jsem se zapřela o okraj postele a jako šelma se po čtyřech brouzdala peřinou k ní. Zachumlaná až po bradu, s rozespalým obličejem a vlasy rozhozenými na polštáři. „Je skoro poledne, lásko. Máš hlad?“ přisála jsem se rty na její rameno a kopírovala úzké ramínko trička. Musela jsem přivřít oči, když mě její vůně zašimrala v nose a připomněla mi vášnivou noc. „Jsem unavená,“ řekla skoro nesrozumitelně. „Jsi hrozně…

Read More

Hledej …

Klik Klik Klik Nic Není tu Nenávidí mě Nestojím ji za jediný slovo Prý se usmívá falešně Celý den Dva dny Její úsměvy jsou rozesety po celém internet světě Ale pro mě ho nemá Pro mě… je unavená… Hledej ve vyhledávači, pokud chceš vidět rozzářené oči Pro někoho jiného Pro svět… Hledej… …

Read More