Kdybych mohla…

Miluju její vůni.

Její dech na krku, když se ve spánku přetočí, zaboří mi nos do vlasů a ruku volně položí kolem mého pasu.

Jen tiše dýchá.

Vždycky doufám, že má hezké sny. Že ji zrovna v téhle chvíli netrápí noční můry. Věřím, že v ten okamžik jsem někdo, kdo je jako rytíř na bílém koni  a dokáže je zahnat.

Miluji se jí dotýkat.

Hladit ji po bílé tváři a jemně přejíždět po rtech, jenž jsou zapovězeny polibkům.

Probírat se dlouhými vlasy a pročesávat je prsty. Někdy si přeji, abych ji je mohla umýt. Představuji si ji, jak sedí ve vaně, zavřené oči a hlavu mírně zakloněnou, až se konečky dotýkají hladiny. Někdy bych chtěla na její pokožce vidět kapky vody, jak ji stékají po páteři, nebo mezi ňadry. Mít důvod, přejíždět prsty po mokrých cestičkách a určovat mi směr, kam mají mé ruce zabloudit.

Pokaždé je tak horká. Pod dlaní, když mi dovolí mapovat její kůži. Na rtech, když ji můžu políbit na krk nebo na ploché bříško.

Je vždycky tak smutná.

Unavená.

Přitáhla si mě blíž do klína. Hlasité povzdechnutí. Chtěla bych ji zrovna teď také tak objímat. Schovat do náruče a věřit, že to objetí dokáže vyléčit nemocnou duši. Schovat její ruce do svých dlaní a mlčky vyslovit zaklínadlo.

Miluju tě.

Hodnocení našich čtenářů:
[Celkem: 7 Průměr: 4.3]

Related posts