Klam

Tříští se bublina,
k(l)am – jsi mě zavřela.
Rozsypal se svět,
pouhý předmět…

Poplašný zvon
nevydal tón,
i ten se tě bojí,
zavřený v hrudi.

Na dotek konečků
roztřesených prstů,
i slov nevyřčených,
myšlenek – těch zavržených –

zůstala prázdnota.

Temné místo v rohu sálu,
kam nedohlédneš z parketu.
Všichni tančí dál –
kvůli mně, nikdo nepřestal…

Tak proč myslet víc
na zapálenou svíc,
zhasni ji úplně!
Nenech se tu krčit – mě.

Vedle všech uhlíků,
jímž tvůj oheň vzal sílu,
zabij mě spíš!
Pro malou šedou myš

nikdy nikdo netruchlí…

Hodnocení našich čtenářů:
[Celkem: 2 Průměr: 5]

Related posts

2 thoughts on “Klam

  1. Je to pěkné, mám ráda tragické a pesimistické básně. Děkuji mnoho ~

  2. Jelikož ty optimistické moc neumím, tak píšu asi jen tragicky a pesimisticky, budu jen ráda pokud se ti i další mé básně budou líbit, i když poezie není tím hlavním čemu se věnuji. Já děkuji, vážím si tvého komentáře 🙂