Nalip, příběh trpaslice – Kapitola 1 – Nová schopnost

Nalip se podívala na svého malého bratra. Ještě neměl ani pořádného kníra a už si na sestřičku dovoloval. Nechávala to však být a ignorovala ho. Máma jí již nesčetněkrát vysvětlovala, že je teď Grungi  v ,,blbém“ věku. Když si mladíka Nalip nevšímala, přesunul svoji pozornost jinam. Odběhl kamsi za ostatními dětmi.

Trpaslice se ušklíbla. Takto vypadal každý den jejího dosavadního života. Jídlo, bratrovo škádlení, trocha volného času a učení. Její otec ji nutil učit se, číst a psát, jelikož to byl velký mág trpasličího národa a nehodlal mít nevzdělanou dceru. Nalip to ale zas až tak nevadilo. Nikdy ji to netáhlo k činnostem, které dělaly trpaslice jejího věku.

,,Nalip!!!“ uslyšela pevný hlas svého otce.

Pokrčila obočí. Ten tón nezněl příliš dobře. Pomalým krokem tedy došla k jeho pracovně a zaklepala na dveře. Po výzvě vstoupila a vykulila nevěřícně oči. Její otec, Tholl, právě levitoval po místnosti a házel kolem různé knihy. Podíval se netrpělivě na svoji dceru.

,,Opět jsi mi někam založila Historii od A do Z!! Nemůžu ji najít,“ procedil skrz zuby, zastavil se ve vzduchu před Nalip a založil si ruce na prsou ve výhružném gestu.

Trpaslička se podívala po policích, na zem a na nábytek. Po krátkém pohledu na psací stůl se ušklíbla. ,,Koukni se tam,“ řekla a ukázala na již zmíněný kus dřeva, na kterém se válela hromada knih. Oné hordě dominoval objemný svazek s velkým nápisem Historie od A do Z.

Tholl se zamračil.

,,Můžeš mi říct, proč jsi to dávala na takové místo? Říkal jsem ti snad, že máš knihy uklízet!“ vyčetl jí a přelétl ke stolu.

Nalip se ani nepokoušela odporovat. Z již získaných zkušeností věděla, že by to věc pouze zhoršilo. Ať by pravda byla jakákoliv.

,,Omlouvám se, tati,“ hlesla nakonec a sklopila pohled k zemi.

Tholl pod tímto roztál. Nemohl se na ni více zlobit. Lehce dopadl na zem a vzal do rukou onu knihu. ,,To je v pořádku. Nic se nestalo. Jen buď příště svědomitější.“

Nalip přikývla a chtěla se odebrat k odchodu, když v tom ji rodič zastavil.

,,Počkej. Je tu ještě jedna věc, kterou s tebou musím probrat.“ Po těchto slovech si sedl na židli za stolem, přisunul se blíže k dřevené desce a položil si na ni ruce. ,,Víš, Nalip. Je tu jedna jistá skutečnost, o které ví pouze několik trpaslíků. A ta skutečnost se týká tebe.“ Na chvíli se odmlčel. ,,Pár týdnů po tom, co ses narodila, jsem se pokusil za pomoci určitého svitku vyvolat staré a mocné kouzlo. Potřeboval jsem malé dítě… a…“

Trpaslice povytáhla obočí a zalapala po dechu.

,,T-ty jsi na mě seslal kouzlo??“ vyhrkla ze sebe. Nemohla uvěřit, že na ní experimentoval vlastní otec.

Tholl na sebe taky nebyl příliš pyšný. A to z několika důvodů. Byl mizerný rodič a navíc se kouzlo ještě neprojevilo. Jinými slovy, neuspěl.

,,Ano. A věz, že nebude dne, kdybych toho nelitoval. Jen doufám, že dokážeš starému bláznovi odpustit.“

Nalip se usmála.

,,Samozřejmě, že ano. Jsi můj táta.“

Když se Tholl nadechl k dalšímu slovu, zazvonil zvon ohlašující nebezpečí. To znamenalo, že se všichni muži museli dostavit na rozlehlé náměstí města Barbam, kde Nalip žila. Ženy, děti a starci se byli nuceni schovat do rozlehlých podzemních komplexů, kde na ně nikdo nemohl. Jenomže bylo jen pár vchodů a všechny byly daleko od obydlí Thollovy rodiny. Nalip věděla, že její otec půjde do boje. Proto ho rychle objala a vyběhla ze dveří, aby se ujistila, že matka a bratr jsou také na cestě do bezpečí. Naštěstí již byli nachystáni a čekali na ni u vchodových dveří.

,,Honem. Bežte!“ křikla na ně Nalip a sama se za nimi vydala ven.

Trpaslík, jenž obsluhoval zvon, vždy zvonil dopředu tak, aby se všichni stihli ukrýt. Tentokrát to však bylo jinak. Po ulicích již pobíhali skřeti v těžkých zbrojích s dlouhými meči a velkými sekyrami. Snad ještě většími, než používali trpaslíci. Než se Nalip stihla rozhlédnout, ty zelené obludy pobily mnoho trpaslíků, ať už mužů nebo žen. Po pár vteřinách ztratila z dohledu bratra a matku. Musela je ihned najít. Bylo dosti možné, že je skřeti… Ne, to se nemohlo stát. Nalip tomu nechtěla uvěřit. Zavrtěla hlavou. Ne, jistě se již dostali do úkrytu. S touto myšlenkou se jala proběhnout mezi skřety. Nebylo to ale tak jednoduché. Nacházeli se úplně všude.

,,Kampak, děvenko?!“ křikl jeden z nich a zatarasil Nalip cestu svým rozložitým tělem.

Připojil se k němu i druhý.

,,Jak víš, že je to holka? Vždyť mají všichni vousy!“ zahalekal a začal se řehtat.

Ten první na trpaslici ukázal. ,,Má prsa. Vidíš?“

Druhý kývl a podivně se zašklebil. ,,Nevypadá špatně. Mohli bysme si užít trošku zábavy, nemyslíš?“

Zeptal se svého kumpána a udělal pár kroků k Nalip. Ta se začala třást. Nevěděla však, zda to bylo strachem nebo znechucením. Mohlo to být klidně obojí.

,,O tom si nechte leda zdát!“ zavrčela a stiskla ruce v pěst.

Skřet jí oplatil ještě zuřivějším zavrčením.

,,Myslím, že bez hlavy odporovat nebudeš!“ zakřičel a rozmáchl se mečem. Čepel však svůj cíl nenašla. Místo toho zbraň, jež byla již zanesena krví desítek trpaslíků, ztěžka dopadla na zem. Nalip, která pěvně semkla před pár vteřinami oči, je zase otevřela. To co viděla, ji nemálo vyděsilo. Z jejích rukou vycházely šlahouny nějaké popínavé rostliny, kterou znala z otcových knih. Na druhém konci rostlinné orgány škrtily ty zelené perverzní příšery. Trpaslička vyjekla a pokusila se zamávat pažemi. Po tomto pohybu se rostliny ztratily a skřeti s žuchnutím dopadli na zem. Bylo po nich.

Nalip se sesula na kolena a složila si obličej do dlaní. Nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. Zabila, ať už to byli skřeti nebo ne, dva živé tvory a ještě schopností, o které nikdy u trpaslíků neslyšela.

Nakonec se ale zvedla. Rozhodla se, že to vyřeší později. Teď musela najít svoji rodinu! Doufala, že jsou všichni v pořádku. Prodírala se mezi narušiteli, a když se jí pokusil některý znemožnit cestu, odstranil ho z cesty, pokaždé jiný, výhonek. Po pár minutách Nalip stanula před vchodem do krytu. Byla ihned puštěna dovnitř. Zběsile se rozhlížela kolem, ale Grungiho s mámou nikde neviděla. Museli být někde venku!

 

Hodnocení našich čtenářů:
[Celkem: 3 Průměr: 5]

Related posts

One Thought to “Nalip, příběh trpaslice – Kapitola 1 – Nová schopnost”

  1. Pořád čekám, co za kouzla jí otec dal do kolébky a jak dokáže ochránit svůj lid. Nebo kdy narazí na svou spřízněnou duši v podobě dívky, trpaslice, ženy, kohokoliv…