Kdybys tak věděla…

Kdybys tak věděla…   Kdybys tak věděla… Vstupuji do tvých snů a zanechávám šlépěje, aby sis všimnula, že jsem tam byla. Kdybys věděla… To já jsem ten zloděj, kterého slýcháš chodit po špičkách, než ti klesnou víčka. Kdybys… Ale ty to nevíš, že to jsem já, kdo plení přihrádky tvých přání, v tajném pokoji, kam utíkáš každou noc. Pozoruji tvou klidnou tvář. Nezachvěješ se. Usměji se, i slza ukápne… Netušíš nic. „Krásné sny.“

Read More

Bez ní

Její oči, její ústa. Do náruče skočit, má úcta.   Krásný úsměv zdobí její tvář. Není úspěch být takový lhář.   Proč lžu své lásce? Proč utíkám od ní dál. Pořád ve své masce, musím jí lhát.   Ona je bohyní, Já jsem jen smrtka. Ona očistcem neviny, Já jen umaštěná šprtka.   Nevnímá mě jsem pouhý stín. Už mě to štve, být čím dál míň…   Z reality útěk, díky pornografické stránce. Pociťuji smutek, uzavřená ve své schránce.   Chodí s kluky, nevšímajíc si vyznání. Nevnímám již skutky, když…

Read More

Nalip, příběh trpaslice – Kapitola 1 – Nová schopnost

Nalip se podívala na svého malého bratra. Ještě neměl ani pořádného kníra a už si na sestřičku dovoloval. Nechávala to však být a ignorovala ho. Máma jí již nesčetněkrát vysvětlovala, že je teď Grungi  v ,,blbém“ věku. Když si mladíka Nalip nevšímala, přesunul svoji pozornost jinam. Odběhl kamsi za ostatními dětmi. Trpaslice se ušklíbla. Takto vypadal každý den jejího dosavadního života. Jídlo, bratrovo škádlení, trocha volného času a učení. Její otec ji nutil učit se, číst a psát, jelikož to byl velký mág trpasličího národa a nehodlal mít nevzdělanou dceru.…

Read More

Muška na tvé zdi…

Vykřičet do větru slova lásky, je sen všech milenců. Myslím jen… Že šok v očích, bledost tváří, chvění na srcích, nedostatek obří krevní plasmy, by jako zloděj připravil mne o dech a děj ochladne… zastaví čas. Mlčeti – zlato, bolest – smír, patetický, zlato, není vesmír. Ani člověk neměl by. Mám koutek, kde čekáš ty. Stačí to? Mě ne! Nesmět s pravdou ven… Mě ne! Čekat jen na: Odplaven… Mě ne! …řekou času, Mě ne! na vlnách tvého hlasu. Mluv dál, jen nevím, jak dlouho tě ještě uslyším. Mluv dál, držím palce…

Read More

Mazlení

Pohlaď mně, ručkou něžnou, obláčkem, nadějí nosnou. Sjeď níže, kde jamka golfová sní, že s míčkem se přivítá. A do kopců chvějících se (země)třesením, tam obkruž to malinké růžolící povstání. Až z hůry zazní sten touhy andělů vykřičí hold spontánnu. Vzedme se temný les dole pod lučinami, na travách taneční ples vábí tě hlubinami. Má milovaná dráždi mne, nestrachuj se temnoty, je v mé duši ne po těle, zoufale se bojím prázdnoty. Tak naplň číši mé lásky, spolu vypijeme její dřeň, Když nikdy jindy alespoň v našich snech…

Read More

Klam

Tříští se bublina, k(l)am – jsi mě zavřela. Rozsypal se svět, pouhý předmět… Poplašný zvon nevydal tón, i ten se tě bojí, zavřený v hrudi. Na dotek konečků roztřesených prstů, i slov nevyřčených, myšlenek – těch zavržených – zůstala prázdnota. Temné místo v rohu sálu, kam nedohlédneš z parketu. Všichni tančí dál – kvůli mně, nikdo nepřestal… Tak proč myslet víc na zapálenou svíc, zhasni ji úplně! Nenech se tu krčit – mě. Vedle všech uhlíků, jímž tvůj oheň vzal sílu, zabij mě spíš! Pro malou šedou myš nikdy nikdo netruchlí…

Read More

Naděje

Tajemná postava, na konci cesty ze stop, mi podala naději. Ten člověk nosil masku ženy, kterou nazýváme tváří. Oči jantarové barvy a vlasy jakbysmet, mé srdce uhranuly moudrý starý kmet by údivem ústa zavřít nestačil. Hořící pustinou rtů vábila mne. Není pramen, jenž by lásku smyl. Ani dávný Sisifos s ní nepohne. Toužila jsem vztáhnout ruku ústy ochutnat labutí šíj. Na hruď svou však přivinu jen samoty krutý díl. Postava se ve stín skryla zády ku mne otočila před ní, že šla další žena, na cit vroucí zanevřela Nepustím já…

Read More

Hezký večer

Kde jsi…? Nutí mě prázdné okno se ptát. Jsem… v tvých myšlenkách? Kéž by… Kurzor bliká, jako semafor. A příliv otázek. se tříští v bouři digitálního ticha… Tolik dveří… Otevřených světů… Kam dnešní večer jít? Kde jsi – ú-ú, abys vybrala… V prázdných dlaních nelze sevřít čas. Nenech padat sníh, v srdci zeje sráz mučivého stýskání… A čekání, na jedinou vlídnou větu… Hezký večer.

Read More

Žárlím

Závidím… …vzdělání, zájmy i zázemí rodiny. Tvé mládí… …je lék se zátkou na poličce pod peřinou prachovou… Miluješ… …Dívku veselou, a víš, že by s tebou mohla žít… „Ale“… …to slůvko zákeřné! dítko si přeje… Jen přítel… …jak dlouho můžeš být? Hladím sklo tvé ampulky… Sama vdaná… …nesmím říct už nic víc… Žárlím! Ty netušíš… Jinam se díváš… …tvůj smutek až ke mne dosáhne mocnou silou slok teskné písně v hlubinách obsahu, léku,… …jenž ponejvíc strádá sám…

Read More

Součást tvého světa…

Koukáš na seriál mě – nic neříká vždycky jdu, najdu a zapnu, abych ti tím byla o krok blíž… Podobný je náš vkus, ale ne stejný, zkus se podívat mýma očima abys třeba pochopila, a dřív než o tom začneš mluvit, se jednou zeptala… Nevyčítám ti nic. Vážně chci být víc součástí tvého světa, malá popleta. Jen… ne vždy je chuť a nálada, buď trpělivost sama. Má jediná snaha, je tajně tě dál milovat, a zůstat sama sebou…

Read More