Vlak do nicoty

Osudem je válcováno mé rebelské srdce s vážnou duší, a strachem svazováno, jak ta pouta sejmout však netuší. Za branami… Chtěla bych mávnout smět motýlími křídly něhy. Toužím na větru obletět třeba všechny světy. …do Jericha… Po kolejích odjíždí tvůj vlak lásky do nicoty. K jinému nádraží, kam nedohlédneš ani ty. …ani hlásné trouby… Tak proč mé nohy stojí, a nehýbou se křehké rty, sama takhle na pokraji, neběžím štěstí v ústrety. … lidé neslyší… Usměji se, slzy osuší pán čas, nic nepřinese mi mezi prsty tvůj vlas. …dokud nepadnou zdi. A ty…

Read More

Čekání

Mrazivá pustina – čekání zapáliti rudá líčka se pokouší… v mojich snech. Bílý opar vzdychání – od úst stoupá k nebi výš držím půst… kde nejsi ty! Socha z třpytivého ledu má strach, že roztaje-li v rychlém sledu skončí jak… ti slabí – padlí – mrtví… Hrdinná Xena srdce mého nedotčená v dokonalosti bohů neví, že ji čeká její křehká Gabriella…

Read More

Skype

Zelená ikonka tvojí přítomnosti teskně volá „Zbav mě osamělosti!“ Krátký pozdrav doteků vzdálených klapavé džungle nikdy nepoznaných. Odpověď- němá slova na digitálním papíře srdce vyložena… Však vytoužené setkání neprolomí skelnou hráz, milovat bez ptaní, jen nezlomit vaz… Šílenství! Nevyslovíš slova lásky k té, na níž stále myslíš a stejně tak jak ty, já budu tichá myš. Vtipy nás zabaví slzy odtáhnou RP chtíč zahalí milovat – NEDOVOLENO!

Read More

Maják

Mé rty se nehýbou, to tobě patří hlas plný něžných snů, které chci zachovat. Těžké je být kamenem… Srdce bije dál, i přes tvou snahu zastavit tikot hodin na mučícím kůlu.  …se lživým úsměvem… Osamělý maják pro každou bludnou loď, zvrácená bídná touha nevypluje na zhoubnou pouť. …a dechem tajeným… Chviličky z papíru větrem rozprášené botami zašlapané, kanadami ignorace. …zakázaně žárlivým…

Read More

Tajné vyznání

Slova mne hřejí z tanečních kroků tvého pera na květinovém loži čekám rozechvělá Dech se tají úsměv – nejněžnější květ nový život vzklíčí jen obejmout tě smět Slunečním paprskem naděje moci ve tvých snech být žádná květina neroste kam zlatý déšť nesmí jít. Bránu ti postavím pro sněžný edelweiss a nechám obrůst jím své srdce bez příkras. Pro tebe… Za tebe… Jen “bez“ se příčí říct. Tam náš konec zřím V dlaních skryji tvá křídla můří žádný pavouk nesmí k tobě blíž ohněm krve víří nás dvou…

Read More