Stopy ve sněhu

Není určeno pro kapitána! Napnula oči do tmy a zbystřila sluch, aby se ujistila, že se jí to nezdá. Tiše se zvedla ze země a neslyšnými drobnými kroky se přemístila ke stolku, aby z dřevěných vidlic sejmula dvě katany. Bambusová stěna nevydala žádný zvuk, když ji odtáhla a pak za sebou zavřela. Zůstala stát uprostřed chodby a vyčkávala. Měsíční světlo se prodíralo skrz tabulky ve stěně a tvořilo na kamenné dlažbě stříbrné čtverce. Přicházející postava do nich ukrývala svůj černý stín a spěchala. Když zahlédla nehybnou siluetu s rukami visícími…

Read More

Srdce dvou lodí

Oči jí planuly vzrušením, když spatřila ráhnoví lodi. Rychlá, se štíhlým trupem a rudými plachtami, na kterých třepotala křídly obrovské orlice, když se do nich opřel vítr. „Kapitáne, nejsme tu sami!“ ozvalo se za jejími zády. Jen se usmála a stáhla si klobouk do očí. „Budeme tam dřív, připravte se k boji. Tahle kořist bude naše!“ zavelela a odstrčila dívku od kormidla. Světle hnědé vlasy dostaly pod slunečními paprsky, které se začaly na obzoru vpíjet do oceánu, nádech zlatavé tekutiny přetékající z včelích plástev. Stejně zářivé oči a odrážející lesk mízy, když…

Read More

Kdykoliv nablízku

Sledovala její útlý krk a bílou kůži na ramenou. Neposedný pramínek vlasů jí zdobil tu neposkvrněnou pleť na obratlích a byl jediným šperkem její šíje. Popohnala koně, aby se dostala k jejímu pravému boku a usmála se na ni. Byla tak smutná. I přes její opětovaný úsměv byly její hnědozelené oči vyhaslé a rudé žilky prozradily její pláč. Milovala smích své paní, ale tentokrát se nesmála. Rty mírně pootevřené, propouštějící bílou řadu drobných zoubků a svádějící k polibkům. „Paní Danielle, měla byste si odpočinout,“ řekla důrazně její společnice, a když…

Read More