Střípky…

Její slova nejsou nutná. Zastavila mě jediným dotekem. Letmým na mé ruce a to stačilo k tomu, abych zůstala stát. Přitiskla se na má záda a vnořila obličej, který jsem znala nazpaměť, do vlasů. Slyšela jsem, jak dýchá. Cítila jemné šimrání na šíji. Ruce položené kolem mých beder, z prstů utvořené vězení pro ty mé. Stála jsem nehybně, čas plynul rychle nebo pomalu, jen tak, kolem nás. Nenásilné obětí a přesto když jsem se chtěla pohnout, zesílila stisk. Nehty přejal po kůži na zápěstí, přesně v místech, která mě vzrušují. Otřela se nosem…

Read More

V bouřce

Probírala jsem se hebkými prameny, abych odhalila bílou kůži na šíji. Pod rty horká a voňavá. Tak jak její vlasy. Krásná ramena s jemnou pokožkou, o kterou se můžu otírat špičkou nosu a jazykem se ubezpečovat, zda je slaná či sladká. Voní… Hebká… Uhýbám pohledem, aby mě letmé linie jejich ňader, prozrazující se ve výstřihu nerozptylovaly. Takhle skryté a chráněné před mými ústy jsou neuvěřitelně přitažlivé. Tak jako její ploché bříško, kde se toulá moje dlaň. Jsem nedočkavá… Prsty škrtící dvě vrstvy prádla. Dvě gumy, které mi brání narazit na první…

Read More

Otevři oči, Danny!

„Ještě jsi v posteli?“ zasmála jsem ve dveřích a odhodila batoh na zem. „Víš, že jsi horší než lev? Ten prospí dvacet hodin denně…“ Kolenem jsem se zapřela o okraj postele a jako šelma se po čtyřech brouzdala peřinou k ní. Zachumlaná až po bradu, s rozespalým obličejem a vlasy rozhozenými na polštáři. „Je skoro poledne, lásko. Máš hlad?“ přisála jsem se rty na její rameno a kopírovala úzké ramínko trička. Musela jsem přivřít oči, když mě její vůně zašimrala v nose a připomněla mi vášnivou noc. „Jsem unavená,“ řekla skoro nesrozumitelně. „Jsi hrozně…

Read More

Muška na tvé zdi…

Vykřičet do větru slova lásky, je sen všech milenců. Myslím jen… Že šok v očích, bledost tváří, chvění na srcích, nedostatek obří krevní plasmy, by jako zloděj připravil mne o dech a děj ochladne… zastaví čas. Mlčeti – zlato, bolest – smír, patetický, zlato, není vesmír. Ani člověk neměl by. Mám koutek, kde čekáš ty. Stačí to? Mě ne! Nesmět s pravdou ven… Mě ne! Čekat jen na: Odplaven… Mě ne! …řekou času, Mě ne! na vlnách tvého hlasu. Mluv dál, jen nevím, jak dlouho tě ještě uslyším. Mluv dál, držím palce…

Read More

Mazlení

Pohlaď mně, ručkou něžnou, obláčkem, nadějí nosnou. Sjeď níže, kde jamka golfová sní, že s míčkem se přivítá. A do kopců chvějících se (země)třesením, tam obkruž to malinké růžolící povstání. Až z hůry zazní sten touhy andělů vykřičí hold spontánnu. Vzedme se temný les dole pod lučinami, na travách taneční ples vábí tě hlubinami. Má milovaná dráždi mne, nestrachuj se temnoty, je v mé duši ne po těle, zoufale se bojím prázdnoty. Tak naplň číši mé lásky, spolu vypijeme její dřeň, Když nikdy jindy alespoň v našich snech…

Read More

Naděje

Tajemná postava, na konci cesty ze stop, mi podala naději. Ten člověk nosil masku ženy, kterou nazýváme tváří. Oči jantarové barvy a vlasy jakbysmet, mé srdce uhranuly moudrý starý kmet by údivem ústa zavřít nestačil. Hořící pustinou rtů vábila mne. Není pramen, jenž by lásku smyl. Ani dávný Sisifos s ní nepohne. Toužila jsem vztáhnout ruku ústy ochutnat labutí šíj. Na hruď svou však přivinu jen samoty krutý díl. Postava se ve stín skryla zády ku mne otočila před ní, že šla další žena, na cit vroucí zanevřela Nepustím já…

Read More

Hezký večer

Kde jsi…? Nutí mě prázdné okno se ptát. Jsem… v tvých myšlenkách? Kéž by… Kurzor bliká, jako semafor. A příliv otázek. se tříští v bouři digitálního ticha… Tolik dveří… Otevřených světů… Kam dnešní večer jít? Kde jsi – ú-ú, abys vybrala… V prázdných dlaních nelze sevřít čas. Nenech padat sníh, v srdci zeje sráz mučivého stýskání… A čekání, na jedinou vlídnou větu… Hezký večer.

Read More

Žárlím

Závidím… …vzdělání, zájmy i zázemí rodiny. Tvé mládí… …je lék se zátkou na poličce pod peřinou prachovou… Miluješ… …Dívku veselou, a víš, že by s tebou mohla žít… „Ale“… …to slůvko zákeřné! dítko si přeje… Jen přítel… …jak dlouho můžeš být? Hladím sklo tvé ampulky… Sama vdaná… …nesmím říct už nic víc… Žárlím! Ty netušíš… Jinam se díváš… …tvůj smutek až ke mne dosáhne mocnou silou slok teskné písně v hlubinách obsahu, léku,… …jenž ponejvíc strádá sám…

Read More