Kdybys tak věděla…

Kdybys tak věděla…   Kdybys tak věděla… Vstupuji do tvých snů a zanechávám šlépěje, aby sis všimnula, že jsem tam byla. Kdybys věděla… To já jsem ten zloděj, kterého slýcháš chodit po špičkách, než ti klesnou víčka. Kdybys… Ale ty to nevíš, že to jsem já, kdo plení přihrádky tvých přání, v tajném pokoji, kam utíkáš každou noc. Pozoruji tvou klidnou tvář. Nezachvěješ se. Usměji se, i slza ukápne… Netušíš nic. „Krásné sny.“

Read More

Muška na tvé zdi…

Vykřičet do větru slova lásky, je sen všech milenců. Myslím jen… Že šok v očích, bledost tváří, chvění na srcích, nedostatek obří krevní plasmy, by jako zloděj připravil mne o dech a děj ochladne… zastaví čas. Mlčeti – zlato, bolest – smír, patetický, zlato, není vesmír. Ani člověk neměl by. Mám koutek, kde čekáš ty. Stačí to? Mě ne! Nesmět s pravdou ven… Mě ne! Čekat jen na: Odplaven… Mě ne! …řekou času, Mě ne! na vlnách tvého hlasu. Mluv dál, jen nevím, jak dlouho tě ještě uslyším. Mluv dál, držím palce…

Read More

Mazlení

Pohlaď mně, ručkou něžnou, obláčkem, nadějí nosnou. Sjeď níže, kde jamka golfová sní, že s míčkem se přivítá. A do kopců chvějících se (země)třesením, tam obkruž to malinké růžolící povstání. Až z hůry zazní sten touhy andělů vykřičí hold spontánnu. Vzedme se temný les dole pod lučinami, na travách taneční ples vábí tě hlubinami. Má milovaná dráždi mne, nestrachuj se temnoty, je v mé duši ne po těle, zoufale se bojím prázdnoty. Tak naplň číši mé lásky, spolu vypijeme její dřeň, Když nikdy jindy alespoň v našich snech…

Read More

Naděje

Tajemná postava, na konci cesty ze stop, mi podala naději. Ten člověk nosil masku ženy, kterou nazýváme tváří. Oči jantarové barvy a vlasy jakbysmet, mé srdce uhranuly moudrý starý kmet by údivem ústa zavřít nestačil. Hořící pustinou rtů vábila mne. Není pramen, jenž by lásku smyl. Ani dávný Sisifos s ní nepohne. Toužila jsem vztáhnout ruku ústy ochutnat labutí šíj. Na hruď svou však přivinu jen samoty krutý díl. Postava se ve stín skryla zády ku mne otočila před ní, že šla další žena, na cit vroucí zanevřela Nepustím já…

Read More

Hezký večer

Kde jsi…? Nutí mě prázdné okno se ptát. Jsem… v tvých myšlenkách? Kéž by… Kurzor bliká, jako semafor. A příliv otázek. se tříští v bouři digitálního ticha… Tolik dveří… Otevřených světů… Kam dnešní večer jít? Kde jsi – ú-ú, abys vybrala… V prázdných dlaních nelze sevřít čas. Nenech padat sníh, v srdci zeje sráz mučivého stýskání… A čekání, na jedinou vlídnou větu… Hezký večer.

Read More

Žárlím

Závidím… …vzdělání, zájmy i zázemí rodiny. Tvé mládí… …je lék se zátkou na poličce pod peřinou prachovou… Miluješ… …Dívku veselou, a víš, že by s tebou mohla žít… „Ale“… …to slůvko zákeřné! dítko si přeje… Jen přítel… …jak dlouho můžeš být? Hladím sklo tvé ampulky… Sama vdaná… …nesmím říct už nic víc… Žárlím! Ty netušíš… Jinam se díváš… …tvůj smutek až ke mne dosáhne mocnou silou slok teskné písně v hlubinách obsahu, léku,… …jenž ponejvíc strádá sám…

Read More

Součást tvého světa…

Koukáš na seriál mě – nic neříká vždycky jdu, najdu a zapnu, abych ti tím byla o krok blíž… Podobný je náš vkus, ale ne stejný, zkus se podívat mýma očima abys třeba pochopila, a dřív než o tom začneš mluvit, se jednou zeptala… Nevyčítám ti nic. Vážně chci být víc součástí tvého světa, malá popleta. Jen… ne vždy je chuť a nálada, buď trpělivost sama. Má jediná snaha, je tajně tě dál milovat, a zůstat sama sebou…

Read More

Vlak do nicoty

Osudem je válcováno mé rebelské srdce s vážnou duší, a strachem svazováno, jak ta pouta sejmout však netuší. Za branami… Chtěla bych mávnout smět motýlími křídly něhy. Toužím na větru obletět třeba všechny světy. …do Jericha… Po kolejích odjíždí tvůj vlak lásky do nicoty. K jinému nádraží, kam nedohlédneš ani ty. …ani hlásné trouby… Tak proč mé nohy stojí, a nehýbou se křehké rty, sama takhle na pokraji, neběžím štěstí v ústrety. … lidé neslyší… Usměji se, slzy osuší pán čas, nic nepřinese mi mezi prsty tvůj vlas. …dokud nepadnou zdi. A ty…

Read More

Čekání

Mrazivá pustina – čekání zapáliti rudá líčka se pokouší… v mojich snech. Bílý opar vzdychání – od úst stoupá k nebi výš držím půst… kde nejsi ty! Socha z třpytivého ledu má strach, že roztaje-li v rychlém sledu skončí jak… ti slabí – padlí – mrtví… Hrdinná Xena srdce mého nedotčená v dokonalosti bohů neví, že ji čeká její křehká Gabriella…

Read More