Střípky…

Její slova nejsou nutná. Zastavila mě jediným dotekem. Letmým na mé ruce a to stačilo k tomu, abych zůstala stát. Přitiskla se na má záda a vnořila obličej, který jsem znala nazpaměť, do vlasů. Slyšela jsem, jak dýchá. Cítila jemné šimrání na šíji. Ruce položené kolem mých beder, z prstů utvořené vězení pro ty mé. Stála jsem nehybně, čas plynul rychle nebo pomalu, jen tak, kolem nás. Nenásilné obětí a přesto když jsem se chtěla pohnout, zesílila stisk. Nehty přejal po kůži na zápěstí, přesně v místech, která mě vzrušují. Otřela se nosem o konturu mého ucha a zahřála jej teplým dechem. Beze slov.

Musela jsem se otočit. Musela jsem se jí dotýkat. I když to nemá ráda. I když nedá slovem, dotekem či výrazem v obličeji najevo, zda se jí něco, co dělám, líbí. Krůpěje potu ji pokrývaly kůži na zádech. Voněla jako vzduch proplétající se ulicemi. Pramínky dlouhých vlasů mě lechtaly na tváři a pokožka na jejím krku mě pálila do rtů. Sálalo z ní teplo a konečky prstů jsem se jen nepatrně, bázlivě dotýkala okrajů pevných ňader. Vždy leží  v bělostných peřinách, jako padlý anděl. Halená jen do své nahoty, ukazujíce na odiv své ploché bříško a ta nádherná ňadra, zdobená drobnými dvorci a tvrdými bradavkami.  Mohla bych o ni básnit hodiny, dny. Dívám se na její krásu a snažím se doteky si ji vrýt hluboko do paměti.

Pak vše pomine. Zůstanou vzpomínky. Pohledy do zrcadla. Snažím se vybavit místo, kde se mě dotkla. Někde jinde… Skrytá ve vlasech. Zahalená v tričku. Pohlcená tmou.

Chápu…

Hodnocení našich čtenářů:
[Celkem: 7 Průměr: 4.9]

Related posts

One thought on “Střípky…

  1. Nádherné čtení. Kam ty na to chodíš? Tak krásně něžné a romantické. Přesto z toho čiší smutek. Kdo by nechtěl zažít takové zastavení?